V té době byl ve své vlastní tvorbě ještě plně zaujat napínáním figurálních motivů až na jejich samou mez. Nicméně už od počátku následujícího desetiletí se umělcův zájem obrací ke geometrii a prostorovým vztahům jako metafoře hodnotových dimenzí lidského života. První ozvěnu řecké zkušenosti, zachycené na publikovaných fotografiích, lze zachytit v Kolíbalově Papírovém reliéfu z roku 1963, kde se kruhové výseče vrství přes sebe a naši pozornost poutá lámání obrysů a hra stínů. Toto dílo stojí na počátku dlouhé řady pozdějších reliéfů a kreseb. Autorova zřejmá formativní zkušenost řecké cesty se pak zcela vědomě vrací ve dvou rozměrných objektech z roku 1999 nazvaných jednoznačně Olympie I a Olympie II. „Jde o obraz konce. Jsem přesvědčen, že nastává jiná doba, nebo už nastala.“ Takhle Kolíbal komentoval své objekty v roce 2003 u příležitosti velké monografické výstavy v českokrumlovském Egon Schiele Art Centrum.

Marek Pokorný