Mám pocit, že „volný“ čas mám jenom tehdy, když jsem se svým psem. Když věnuji veškerou pozornost svému psovi, všechno ostatní zmizí. On prožívá každou minutu naplněnou láskou a obsahem. Snažím se od něho naučit, jak žít taky tak. Jinak trávím většinu času u monitorů – buď pracuji, nebo se trápím pročítáním špatných zpráv (doomscrolling).

Myslím, že náš současný život je plný nezdravých rituálů. Upřímně, vlastně nedokážu přijít na jediný zdravý rituál. Vypadá to totiž, jako by každý rituál, který se pro sebe rozhodneme považovat za zdravý, nakonec poškozuje něco jiného. Když ne zrovna lidské životy, tak aspoň přírodu. Nejsem zdravý člověk. Už jsem to vzdal. Prožívám příliš velký existenciální děs, než abych mohl být zdravý.

Země bez lidí. To je moje nedosažitelná představa.

Copak vy jste si vybrali, že se narodíte do takového průšvihu?

Představuji si, že když je člověk dostatečně privilegovaný, může zůstat off-line. Nemusí celý čas hledět do monitorů. Já bohužel tak privilegovaný nejsem. Musím pracovat. Skoro pořád se dívám na nějakou obrazovku.

Kéž bych mohl. Někdy si přeju být narcistní. Vy ne?

Já taky mylně vnímám uměleckou práci jako volnou činnost. Jinak bych měl pocit, že celou dobu nepřetržitě pracuji. To by mi připadalo dost deprimující a smutné.

Většinou mám problém dodržovat svůj vlastní soubor pravidel. Bohužel jsem skoro pořád v běhu.

Ano, nedokážu vytvořit něco, co se po skončení výstavy vyhodí do odpadků. Proto jsou všechny moje práce prezentovány na monitorech nebo přes reproduktory. Zařízení si pronajímám, takže se potom opakovaně používá někde jinde. Počáteční výroba tohoto zařízení a její dopad na životní prostředí je samozřejmě jiná otázka. Ale aspoň se to dá potom použít u někoho doma jako televize. Vadí mi, když se do výstavních prostor nakupují koberce nebo když se tam stavějí falešné stěny, které se potom vyhodí na skládku. Fakt, že mi to vadí, nepochybně ovlivňuje způsob mé práce. Je to ale hloupé, protože kdyby mi na tom opravdu záleželo, tak bych v první řadě tu práci vůbec nedělal. Řekl bych, že jsme všichni stejně hloupí, když jde o životní prostředí. Prostě chceme mít pocit, že nám na něm záleží, že pomáháme, že se angažujeme, ale neklameme vlastně jenom sami sebe? V tuto chvíli mám pocit, že každý okamžik našeho života životnímu prostředí škodí.

Počkejte, myslel jsem, že abychom mohli zlepšit svět, musíme nejdřív začít u sebe?