Král Matýsek První (2019–2025) je intimní a citlivý portrét dětství, sesterského vztahu a dospívání v dnešním světě, tedy ve stínu válek, pandemie a antagonistické kultury. Jaśmina Wójcik a její partner, kameraman Jakub Wróblewski, sledují své dcery Zoju a Leu při hrách, rozhovorech i hádkách a zachycují prchavý proces utváření identity a svébytnosti mladých lidí, který obvykle dospělým a jimi ovládané kultuře uniká.

Nelineární příběh Jaśminy Wójcik, vyvolávající vzpomínky na naše vlastní dětství, tvoří ve spojení s citlivě nasnímanými záběry Jakuba Wróblewského plnými měkkého letního světla, s mnohohlasým, imerzivním zvukovým designem Agaty Chodyry a s hudbou Dominika Strycharského neobyčejně působivý obraz, který se dostává pod kůži, voní lesem a slámou a chutná po lesních jahodách. Uvolněné rozhovory mezi Zojou a Leou jsou někdy dojemné, ale jindy znepokojivé. Je možné, aby spolu děti mluvily tak dospěle? A měli bychom my, dospělí, jejich intimní rozhovory poslouchat? Jaśmina Wójcik přidává ještě jednu otázku: Co se můžeme naučit od dětí, když jim konečně začneme pozorně naslouchat?

Král Matýsek První je zároveň záznamem neustálé proměny, svědectvím, že dětství a dospívání nepředstavuje jedno neměnné období nebo soudržný celek, ale je sledem tělesných zkušeností, útržkovitých okamžiků, křehkých spojenectví a kaleidoskopických identit, které se stále znovu skládají z hrsti barevných sklíček temperamentu, emocí, četby, přírody, rozhovorů, rodičů a vrstevníků. V Matýskovi není téměř nic neměnného – je tu pouze rozechvělý, široce roztažený čas.

Režisérka označuje snímek Král Matýsek První jako autorský dokument, a to z několika důvodů. Za prvé byl částečně inspirován četbou knihy Janusze Korczaka, v níž nejdůležitější sociální role neplní dospělí, ale děti. Za druhé proto, že scénář vznikal v průběhu několika let na základě tvůrčích choreografických workshopů režisérky se spřátelenými dětmi a podle skutečných zaslechnutých rozhovorů mezi Leou a Zojou. Třetím důvodem je to, že už jen samotný fakt natáčení každodenního soukromého života rodiny tuto každodennost nějakým způsobem proměňuje. V doprovodné publikaci nazvané Czy jak będę dorosła, będę pamiętała, jak to jest być dzieckiem (Až budu dospělá, budu si pamatovat, jaké to je být dítě?) vzpomíná Zoja Wróblewska na vznik filmu takto: „Bylo to dlouhé. Dlouhé, ale ne únavné, aspoň ne pro mě a Leu. Nepamatuju si všechno. Někdy mám pocit, že si něco pamatuju, ale nejsem si jistá, jestli jsem to jen neviděla ve filmu.“ Místo pouhého dokumentárního zaznamenávání skutečnosti tedy Král Matýsek realitu také utvářel a ovlivňoval jak své hrdinky, tak jejich rodiče (režisérku a kameramana) i publikum s jeho vykonstruovanými kulturními představami o dětství jako méně podstatném a méně důležitém období života, než je dospělost.

Ve své umělecké a didaktické praxi dává často Jaśmina Wójcik, podobně jako autor knižní předlohy Matýska – předválečný polský židovský pedagog Janusz Korczak (vl. jménem Henryk Goldszmit) – hlas dětem a dožaduje se pro ně pozornosti a respektu. Z toho důvodu vedla v letech 2021–2026 redakci časopisu Gazeta Dzieci (Dětské noviny), tvořeného výhradně dětmi a mladými lidmi, kteří sami rozhodovali o tom, kterým tématům se budou věnovat a jaké materiály zveřejní. Díky podpoře Elizy Urwanowicz-Rojecké, Justyny Kołodko-Bietkał a Katarzyny Kidy z Galerie Arsenał v Bělostoku se do tvorby časopisu kromě dětí z polských základních a středních škol zapojili také mladí lidé z ukrajinské a běloruské národnostní menšiny. Inspirací jim byl dětský časopis Mały Przegląd (Malá revue), který před válkou vedl Janusz Korczak. Na základě Korczakových úvah a své vlastní metodiky práce s dětmi představila Jaśmina Wójcik Manifest empatického vzdělávání (Manifest Edukacji Empatycznej). Jako své mentory uvádí vedle Janusze Korczaka také Marii Montessori, Kena Robinsona, Arno Sterna, André Sterna a Rudolfa Steinera.

Umělkyně a režisérka ve svých empatických projektech spolupracuje nejen s dětmi, ale i s dospělými – především s těmi, kteří jsou opomíjeni systémem a mají slabé sociální postavení. Její předchozí celovečerní autorský dokument nazvaný Symfonie továrny Ursus (Symfonia Fabryki Ursus, 2018) se věnovala bývalým zaměstnankyním a zaměstnancům stejnojmenného podniku Ursus ve Varšavě, kde se v letech 1893–2003 vyráběly traktory a další zemědělské stroje. V průběhu pětiletého choreografického a etnografického procesu Jaśmina Wójcik (ve spolupráci s choreografem Rafałem Urbackým a hudebním skladatelem Dominikem Strycharským) rekonstruovala vzpomínky hrdinek a hrdinů na jejich tehdejší práci a také jejich každodenní pohyby u výrobních linek. Úchvatný, sugestivní snímek, který takto vznikl, vyplnil narativní i symbolickou mezeru v oficiálních historických materiálech, oživil dávné společenství a stal se pro jeho členy zdrojem soukromého dojetí a veřejné hrdosti. Promítal se mj. na festivalu IFFR Rotterdam, Hot Docs v Torontu (kde získal hlavní cenu), DOK Leipzig, DOC NYC, RIDM nebo Millennium Docs Against Gravity a byl nominován na ocenění Cinema Eye Honors a polskou filmovou cenu Orly.

Král Matýsek První (2019–2025) měl mezinárodní premiéru na festivalu Hot Docs v Kanadě a v roce 2025 získal čestné uznání v polské soutěži mezinárodního filmového festivalu Millennium Docs Against Gravity.

Anna Wandzel