Současné umění se podobně jako mnohé další obory stále více obrací k přímému vztahu s krajinou, organismy a materiální skutečností. K desátému výročí svého založení jako příspěvkové organizace statutárního města Ostravy proto PLATO připravilo výstavu Půda a přátelé, představující půdu jako živou a komplexní entitu. Změna našeho vztahu k půdě jako společenství miliard organismů, které zásadně ovlivňuje klima, vodní cykly a život na Zemi vůbec, je navíc jednou z cest k řešení environmentální krize. Prostřednictvím různorodých témat a uměleckých přístupů tento projekt posiluje vnímavost vůči přehlížené, jaksi samozřejmé, a přitom fascinující mnohotvárnosti půdy, která se tak před námi díky pozornosti umělců a umělkyň, ekoaktivistů, vědců a myslitelů vynořuje z mlhy všednosti, lhostejnosti a zapomnění.

Téma zemědělství a regenerace krajiny představuje Denisa Langrová v imaginárním dialogu s půdním mikrobiologem Walterem Jehnem. Jejich poselství zní: Nespalovat, ale ukládat do půdy! Jde o koncept tzv. půdní uhlíkové houby, která umožňuje zadržovat vodu, ukládat uhlík a obnovovat úrodnost půdy a je nástrojem k zmírnění klimatické změny. Další projekty ukazují, že do přírodních cyklů může vstupovat lidská kultura, a zdůrazňují její transformační potenciál. Výstava zároveň rozšiřuje pohled na půdu jako na prostor komunikace a vztahů mezi lidským a více-než-lidským světem. Například projekt Sounding Soil odhaluje, že v půdě pod povrchem není ticho, naopak jde o dynamický ekosystém, jehož zdraví lze vnímat i akusticky. Důležitým tématem je také krajina poznamenaná průmyslem. Terénní průvodce umělkyně Rosario Talevi mapuje proměněnou postindustriální Ostravu a hledá nové způsoby, jak s takovou krajinou navázat vztah. Nejde jí o výčet ekologických škod, ale o zdůraznění současného života těchto míst a jejich potenciálu pro obnovu. Podobný přístup zvolila i permakulturní zahrada kolem galerie PLATO – s kontaminovanou půdou se pokouší vypořádat rekultivační výsadbou, ne technickým zásahem.

Další model udržitelného soužití představují pastviny a pastevectví. Existence pastvin je závislá na býložravcích, tedy „mobilních kompostérech“ podporujících ukládání uhlíku do půdy. Pastevectví není jen obor hospodářské činnosti, ale způsob života umožňující přímý kontakt se zvířaty, krajinou a přírodními cykly. Projekty Judity Levitnerové a Kateřiny Žák Konvalinové věnují pozornost jednomu z produktů pastevectví – vlně a jejímu zpracování, další umělecká díla na výstavě zároveň tematizují duchovní a symbolickou rovinu vztahu k půdě. Filmy a instalace Alex Sihelsk* či osobní deníky španělské pastevkyně Julie Ábalos Reznak zachycují mezidruhovou blízkost a také návrat magie do každodennosti venkovského života. Smrt je zde vnímána jako součást koloběhu, nikoli jako konec – například v keramických objektech Marie Bokové, kde zvířecí kosti symbolicky vracejí život zpět do půdy.

Na propojení environmentálních témat s architekturou a institucionálním prostorem je založen projekt polského architektonického týmu Centrala pro výstavní sál nazývaný „Klíčová dírka“. Jejich intervence proměňuje galerii v poloveřejnou zahradní kapsu, v níž se stírá hranice mezi uměním, pěstováním a každodenní zkušeností. Do prostoru galerie vstupuje živé prostředí zahrady a díky tomu můžeme vnímat přírodní materiály, vůně a sezonní proměny obvykle vykazované za zdi umělecké instituce.

Půda je také vpletena do rozšířené perspektivy velkých globálních procesů: klima planety je z velké části řízeno vodním cyklem a schopností půdy vodu zadržovat, proto je zásadní obnova vegetačního pokryvu, mokřadů a rašelinišť. Fotografické a filmové projekty zároveň připomínají historické a politické souvislosti půdy – koloniální dědictví, průmyslovou exploataci či boj o přístup k půdě v různých částech světa.

Filozofické a spirituální přístupy reprezentují například práce Elisabeth von Samsonow, která navrhuje znovu promýšlet vztah lidstva k Zemi jako mateřskému principu, nebo projekty inspirované biodynamickým zemědělstvím, jež propojují půdu s kosmickými rytmy. Další instalace připomínají význam konkrétních rostlin – například kopřivy jako léčivé a ekologicky významné byliny – či zkoumají kulturní symboliku květin a jejich roli v sociální a identitní komunikaci.

Projekt Půda a přátelé nabízí mnohovrstevnaté vyprávění o půdě jako o biologickém systému, kulturním prostoru, historickém archivu i politickém tématu. Spojuje vědecké poznatky, uměleckou imaginaci i praktické zkušenosti z hospodaření a péče o krajinu. Berme ji jako výzvu k proměně perspektivy: půda není pouhý zdroj, ale partner a společenství, na jehož zdraví závisí budoucnost lidstva. Touto rozsáhlou přehlídkou navazuje městská galerie současného umění PLATO na předchozí velké i menší projekty, například výstavy Heroic vs. Holistic (2017) kurátorek Daniely a Lindy Dostálkové či Uprchlá, našel skrýš, stále uniká (2023) Edith Jeřábkové a Evy Koťátkové, jejichž tématem byla naléhavá pozornost vůči životnímu prostředí, živé přírodě, zvířatům ve městě či partnerskému vztahu ke všem, s kým obýváme tuto planetu.

Marek Pokorný
ředitel galerie PLATO