Celovečerní debut Pavla Hobla Máte doma lva? vznikl v roce 1963, tedy v době nástupu nové vlny i pokusů o revizi zavedených žánrů. Šedesátá léta v české kinematografii definovaly výboje autorského filmu, ale také výrazné proměny historických snímků, komedií či detektivek. Film pro děti stál spíš stranou tohoto rozmachu. Právě proto představuje Máte doma lva? výjimečné dílo – hledá nové cesty dětského filmu a současně využívá neotřelé formální prostředky charakteristické pro novou vlnu.

V první polovině šedesátých let se stále diskutovalo o potřebě nové filmové pohádky. Do popředí zájmu tvůrců a teoretiků se tehdy dostala i tzv. moderní pohádka, v níž se fantastické motivy (nereálné bytosti, nadpřirozené jevy či kouzla) v různé míře prolínají se současnou realitou. Tomuto modelu odpovídá i základní dějová linie Máte doma lva? Když Pepík s Honzíkem najdou zavřenou školku, vydají se sami na výlet Prahou a zažívají sérii dobrodružství, v nichž hraje hlavní roli nespoutaná fantazie. Na ulici potkají mluvícího psa, ve věži Staroměstské radnice zabloudí na schůzi strašidel, vystřídají strážníka SNB při řízení silniční dopravy nebo sledují namalovaný vrtulník vznášející se nad Vltavou… Snímek se stal skutečným milníkem moderní pohádky v české kinematografii. Teprve po něm přišly filmy a seriály, které si s touto kategorií dnes spojujeme – Pan Tau, Dívka na koštěti, Arabela nebo Chobotnice z II. patra.

Rozostřování hranic mezi realitou a imaginací, respektive mezi objektivní a subjektivní reprezentací, patřilo i k typickým postupům nové vlny. Ani v Hoblově filmu neexistují žádná vodítka, která by i ty nejfantastičtější scény umožňovala vykládat jako subjektivní. Snímek buduje fantazijní poetický časoprostor fungující podle vlastních pravidel. V propojování zdánlivě neslučitelného však zachází ještě dál. Pavel Hobl, který předtím působil jako dokumentarista a později natáčel také animované filmy, v rozhovoru pro Kulturní tvorbu v roce 1964 prohlásil: „Mám pocit, že dělení filmu na kategorie je čistě umělé, nepřirozené. Přišla doba, která nám dává za pravdu, že jednotlivé druhy se navzájem prolínají a obohacují.“ V jeho filmu se tak černobílý materiál střídá s barevnými sekvencemi, hrané pasáže s dokumentárními záběry a vstupují do nich i trikové a animované prvky (výtvarníkem byl Jan Brychta, který si zahrál drobnou roli malíře).

Vyprávění snímku naplňuje koncepci dramaturga a scenáristy Oty Hofmana – průkopníka moderní pohádky v české kinematografii, který chválil Hoblův debut jako „pohádku na ulici roku 64“. V dětské tvorbě prosazoval typ vyprávění, v němž jsou příhody navlečeny volně za sebou jako korálky na šňůrce: každý korálek představuje příběh a střídá se vzruch a oddech. Přesně tak je pojato vyprávění Máte doma lva? Tam, kde jedno dobrodružství končí, náhle začíná další. Po akčnějších sekvencích následují lyrické pasáže, písničky a hudební čísla, které děj záměrně zpomalují. Nikoli náhodou byl film v distribučních materiálech a v dobových textech označován za „musical-leporelo“. Místo souvislého děje nabízí sled epizod provázaných putováním dvou malých hrdinů, z nichž každá přináší něco nového a překvapivého.

Klasickou dramatickou strukturu narušovaly také filmy nové vlny. Nahrazovaly ji epizodickou formou, tvořenou volně propojenými segmenty, které často zůstávaly otevřené. Pavel Hobl natáčel svůj snímek ve stejné době jako Miloš Forman Černého Petra nebo Věra Chytilová O něčem jiném. Také oni pracovali s rozvolněným vyprávěním, ale na rozdíl od Hobla tíhli k „filmu-pravdě“, stylu přibližujícímu se v duchu veristické poetiky dokumentárnímu zachycení skutečnosti. Máte doma lva? naopak vyniká hravou stylizací, která se v nové vlně prosadila až o několik let později. S trochou nadsázky lze film označit za Sedmikrásky pro děti. S dílem Věry Chytilové ho spojuje obdobný model vyprávění, ale také výše naznačená stylová pestrost.

Snímek zaznamenal velmi příznivé reakce doma i v zahraničí a získal mimo jiné Lva svatého Marka na 16. mezinárodním filmovém festivalu pro děti a mládež v Benátkách. Někteří publicisté dokonce upozorňovali na Hoblovu spřízněnost s nastupující generací autorských filmařů. Jaroslav Boček v Kulturní tvorbě poznamenal, že „(…) do pomalu už nebezpečně jednostranného zaměření mladých k filmu-pravdě (…) vnáší nový tón představující tendenci protikladnou. (…) Generační tvoření tak dostává daleko širší základnu, rozpíná se, a ani talenty Hoblovi zcela protikladné nebudou moci obejít jeho přínos.“ Jiní ve snímku spatřovali více než jen nevinnou zábavu pro děti. Gustav Francl v časopise Kino dokonce psal o znepokojivé filozofické otázce po smyslu fantazie a jejím místě v životě.

Přes tyto prvotní náznaky se však Hobl příslušníkem novovlnného okruhu nakonec nestal a Máte doma lva? dnes mezi díla nové vlny nikdo neřadí. Rozhodně zůstává jedním z nejvíce opomíjených českých filmů šedesátých let. Nenajdeme ho ani v pomyslném zlatém fondu domácí tvorby pro děti, ačkoli tam právem náleží – ať už pro své průkopnictví v oblasti moderní pohádky, nebo originální formu, jež se vymykala tehdejším standardům (nejen) dětského filmu. Pavel Hobl na úspěch svého debutu už nenavázal a od dětské tvorby se poměrně brzy vzdálil. Přesto natočil nejexperimentálnější tuzemský film pro děti šedesátých let, který zároveň představuje pozoruhodnou slepou větev české nové vlny.

Lukáš Skupa

Anotace:
Když se dva malí kluci vydají sami na výlet Prahou, promění se město v prostor, v němž se všední realita prolíná s fantazií. Celovečerní debut režiséra Pavla Hobla z roku 1963 je hravou moderní pohádkou, která propojuje dětskou imaginaci s experimentální poetikou nové vlny. Patří k nejoriginálnějším, dnes však téměř zapomenutým titulům české kinematografie šedesátých let.