Octopus Press, nakladatelství PLATO, rozšiřuje program výstavního cyklu „Ó a ach, krása, ruina a strach“.

csen
  • Ⅳ.

    Co se stane s ruinou, je-li převedena do různých estetických kánonů?

    V jakém vztahu je ruina ke své reprezentaci, co a jak ji reprezentuje? Jak užitečné a škodlivé jsou reprezentace ruin? Násobí se zobrazováním entropie ruiny nebo získává ruina v obraze novou integritu, která se stává signifikantní? Skrze emocionální ztotožnění se s ní nabízí možnost přechodu, dalšího pokračování.

    Obraz ruiny, pokud není pouhým dokumentem, je exorcismem, je novou konstrukcí. Strhuje ruina všechna jiná témata do propasti času? Obraz doutnající ruiny chce viset na stěně v dlouhém čase a zachytávat se v periferním vidění při těkavém sledování on-line proudu obrazů současnosti, a vytvářet tak novou identitu, kterou je těžké jednoduše vystihnout. Je zapotřebí mnoha obrazů k jejímu rozjasnění.

  • Ⅲ.

    Ruina, která rozrůzňuje, se usazuje přímo v našich tělech. Je důležitým ukazatelem toho, jak moc jsme vzájemně propojeni.

    Diverzita je v dnešní době odpovědí na velké selhání monokultur a tlak na rozrůznění má vyřešit všechny naše problémy. Ptáme se ale, jak je to s naší integritou v rámci konceptu diverzity, jak se budou utvářet nová příbuzenství nezávislá na rodech, pohlavích, rasách, druzích, třídách, stranách, občanstvích, menšinách, náboženstvích. Jsou nové komunity bez pevných ideologií udržitelné?

  • Ⅱ.

    Oplakávání by nemělo být spojováno jen s environmentálním smutkem, týká se celého způsobu fungování naší společnosti. Oplakávání je očistný proces, během něhož se společně učíme žít s minulostí a hledáme smysluplná pokračování v budoucnosti.

    Oplakávání je sdílený emocionální akt, který přinášel rozličným historickým institucím a jedincům možnosti vyrovnání se se ztrátou a změnou a usnadňoval kolektivní i individuální přecházení do jiných časových, geografických, společenských vrstev. Současné návrhy vrátit tento rituál do našeho vysoce pragmatického a technologicky závislého života se tímto způsobem pokoušejí využít formáty institucionální reflexe a sdílení. PLATO v době stěhování se do trvalého sídla zatíženého minulostí vznáší požadavek na prostor a čas k pozorování této situace. Akt oplakávání je loučením stejně jako kolektivním znovuprožíváním, které by se mohlo dobře uplatnit i v procesech spojených s městem a se stigmatizující industriální DNA Ostravy.

  • Ⅰ.

    První obraz, „Proměna”, zkoumá místa, ve kterých dochází k výměnám a trhlinám mezi starým a novým.

    Zajímá nás industriální ruina města Ostrava, i ta porevoluční a ty současné. Je možné vztáhnout americký fenomén ruinového porna k ostravské situaci? Tato turistická zombie odnož mění život v městských centrech v zábavní průmysl a obyvatele v domorodé objekty. Jaké jiné ruiny produkuje současné město pro dobrý život svých obyvatel? Jak k tomu přispívají jeho instituce, včetně těch kulturních? V jakých ruinách se pohybuje nomádská instituce PLATO, která se již brzy usadí v cihlových ruinách bývalých městských jatek? Jak se PLATO změní a co se stane s jeho současným sídlem, hobbycentrem Bauhaus? Jeho ruina poskytla velkorysý prostor umění současnosti, jež poslední dobou utíká z bílých kostek galerií a vstupuje do ruin různých typů, od architektury až po přírodu, která do sebe umí ruiny perfektně zahrnout.

Octopus Press, nakladatelství PLATO, rozšiřuje program výstavního cyklu „Ó a ach, krása, ruina a strach“.

V přímé návaznosti na tento cyklus iniciuje vznik a prezentaci nových textů, přednášek, debat, multimediálních esejí, reportáží, kroniky, uměleckých děl a dalších obrazových materiálů.

Kromě online prezentace vytváříme i offline platformu s prezentací vybraných příspěvků v galerii.

Octopus Press
květen 2021 – květen 2022
Autorky konceptu: Daniela a Linda Dostálkovy
Redakce: Daniela a Linda Dostálkovy, Edith Jeřábková, Marek Pokorný
Logotyp Octopus Press: Josse Pyl
Web: Tomáš Celizna
Produkce: Lenka Škutová

Octopus Press, legendární athénské alternativní knihkupectví a nakladatelství, poskytovalo v letech 1974–1976 prostor pro kolektivní umělecké experimenty, aktivistické projevy, myšlení a setkávání. Jeho zakladatelé Teos Romvos a Chara Pelekanou (protagonisté výstavy Trypa uvedené na konci roku 2020 v PLATO Ostrava) definovali řecký underground a patřili k průkopníkům sociální ekologie v zemi. PLATO na athénské nakladatelství, označované jako „místo, kde se rodí a množí podivné nápady“, se svolením jeho zakladatelů navazuje a obnovuje jeho činnost.