Octopus Press je publikační platforma PLATO, městské galerie současného umění.

csen

Prales, zahrada a zeď

Barbora Lungová: Charisma

Julie Béna: Fantasy

Uprchlá, našel skrýš, stále uniká

Dan Walwin: Úleva

Nechť dlouhá. Cesta. Vede. Ke. Schodům v. Nebesích

Měli nás za živé a prchali s křikem

Slyším růst trávu

Optimalizované bajky o dobrém životě

Ó a ach, krása, ruina a strach

Výstavní cyklus, v němž jsme pomocí obrazu a pojmu ruiny pojmenovávali proměny společnosti. Uskutečnili jsme jej prostřednictvím pěti částí – „divadelních obrazů“ – a nakladatelství Octopus Press.

  • Ⅴ.

    Metoda vyšetřování spočívá v podrobném průzkumu a následné nové interpretaci kontextu, respektive mlčky přijímaných fakt, jimž nebyl původně přikládán zvláštní význam. Zároveň jde o aktivní rekonstrukci dané události či jevu, který se odehrál v minulosti. Je to tedy způsob zpětného poznávání na základě dosud získaných důkazů a informací, který je společný archeologii, detektivnímu románu a kritické analýze.

    Francouzský kurátor Pierre Bal-Blanc se jako analytik, archeolog i vyšetřovatel rozhodl ve spolupráci s řadou umělkyň a umělců prozkoumat a kriticky aktivizovat odkaz předčasně zemřelého amerického umělce-anarchisty Christophera D’Arcangelo.

  • Ⅳ.

    Co se stane s ruinou, je-li převedena do různých estetických kánonů?

    V jakém vztahu je ruina ke své reprezentaci, co a jak ji reprezentuje? Jak užitečné a škodlivé jsou reprezentace ruin? Násobí se zobrazováním entropie ruiny nebo získává ruina v obraze novou integritu, která se stává signifikantní? Skrze emocionální ztotožnění se s ní nabízí možnost přechodu, dalšího pokračování.

    Obraz ruiny, pokud není pouhým dokumentem, je exorcismem, je novou konstrukcí. Strhuje ruina všechna jiná témata do propasti času? Obraz doutnající ruiny chce viset na stěně v dlouhém čase a zachytávat se v periferním vidění při těkavém sledování on-line proudu obrazů současnosti, a vytvářet tak novou identitu, kterou je těžké jednoduše vystihnout. Je zapotřebí mnoha obrazů k jejímu rozjasnění.

  • Ⅲ.

    Ruina, která rozrůzňuje, se usazuje přímo v našich tělech. Je důležitým ukazatelem toho, jak moc jsme vzájemně propojeni.

    Diverzita je v dnešní době odpovědí na velké selhání monokultur a tlak na rozrůznění má vyřešit všechny naše problémy. Ptáme se ale, jak je to s naší integritou v rámci konceptu diverzity, jak se budou utvářet nová příbuzenství nezávislá na rodech, pohlavích, rasách, druzích, třídách, stranách, občanstvích, menšinách, náboženstvích. Jsou nové komunity bez pevných ideologií udržitelné?

  • Ⅱ.

    Oplakávání by nemělo být spojováno jen s environmentálním smutkem, týká se celého způsobu fungování naší společnosti. Oplakávání je očistný proces, během něhož se společně učíme žít s minulostí a hledáme smysluplná pokračování v budoucnosti.

    Oplakávání je sdílený emocionální akt, který přinášel rozličným historickým institucím a jedincům možnosti vyrovnání se se ztrátou a změnou a usnadňoval kolektivní i individuální přecházení do jiných časových, geografických, společenských vrstev. Současné návrhy vrátit tento rituál do našeho vysoce pragmatického a technologicky závislého života se tímto způsobem pokoušejí využít formáty institucionální reflexe a sdílení. PLATO v době stěhování se do trvalého sídla zatíženého minulostí vznáší požadavek na prostor a čas k pozorování této situace. Akt oplakávání je loučením stejně jako kolektivním znovuprožíváním, které by se mohlo dobře uplatnit i v procesech spojených s městem a se stigmatizující industriální DNA Ostravy.

  • Ⅰ.

    První obraz, „Proměna”, zkoumá místa, ve kterých dochází k výměnám a trhlinám mezi starým a novým.

    Zajímá nás industriální ruina města Ostrava, i ta porevoluční a ty současné. Je možné vztáhnout americký fenomén ruinového porna k ostravské situaci? Tato turistická zombie odnož mění život v městských centrech v zábavní průmysl a obyvatele v domorodé objekty. Jaké jiné ruiny produkuje současné město pro dobrý život svých obyvatel? Jak k tomu přispívají jeho instituce, včetně těch kulturních? V jakých ruinách se pohybuje nomádská instituce PLATO, která se již brzy usadí v cihlových ruinách bývalých městských jatek? Jak se PLATO změní a co se stane s jeho současným sídlem, hobbycentrem Bauhaus? Jeho ruina poskytla velkorysý prostor umění současnosti, jež poslední dobou utíká z bílých kostek galerií a vstupuje do ruin různých typů, od architektury až po přírodu, která do sebe umí ruiny perfektně zahrnout.

Octopus Press je publikační platforma PLATO, městské galerie současného umění.

Iniciujeme vznik a prezentaci nových textů, přednášek, debat, multimediálních esejí, reportáží, uměleckých děl a dalších obrazových materiálů, které rozšiřují kontext výstav a programu PLATO.

Octopus Press
Založeno: květen 2021
Autorky konceptu: Daniela a Linda Dostálkovy
Redakce: Daniela a Linda Dostálkovy, Edith Jeřábková, Marek Pokorný
Logotyp Octopus Press: Josse Pyl
Web: Tomáš Celizna
Produkce: Lenka Škutová

Octopus Press, legendární athénské alternativní knihkupectví a nakladatelství, poskytovalo v letech 1974–1976 prostor pro kolektivní umělecké experimenty, aktivistické projevy, myšlení a setkávání. Jeho zakladatelé Teos Romvos a Chara Pelekanou (protagonisté výstavy Trypa uvedené na konci roku 2020 v PLATO Ostrava) definovali řecký underground a patřili k průkopníkům sociální ekologie v zemi. PLATO na athénské nakladatelství, označované jako „místo, kde se rodí a množí podivné nápady“, se svolením jeho zakladatelů navazuje a obnovuje jeho činnost.

  • Jazyk
  • Typ